MENU Úvodní slovo Obsah stránek I. Pomoc v nouzi II. 2 x měř, ať se nenadřeš III. Obrázkový servis IV. Z pecky do květináče V. Osvěta VI. Luskoviny trochu jinak VII. Kontakt |
„Úvodní slovo“ Někdo se narodí s „buňkama“ pro matematiku, jiný se jen koukne a zná z paměti celou básničku, někomu se daří hrabat se v motorech nebo v elektřině. U nás měl děda a táta zahradu. Děda sel jadérka jabloní a hrušní i pecky na podnože, množil lísky, macešky,... Polovina vsi měla od něho stromky. Tenkrát se tomu tak neříkalo, ale v zahradě pěstoval něco jako štíhlá vřetena. Stromky tak vysoké, že na ně dosáhlo 6-ti leté dítě, bez tvarované koruny a plné květů, plodů. Ukazují to fotografie z 50. a 60. let 20.století. Tenkrát jsem to ještě nevěděl, ale asi jsem se nakazil od dědy a táty. Vybíral jsem ze dvou možností studií - les nebo pole. Nakonec zvítězila zemědělská škola. Po agronomických studiích jsem pracoval u Sempry (květiny a zelenina ve sklenících, jahody, podnože, ovocné stromky, zelenina a cibuloviny venku na poli). Po roce u ÚKZÚZ jsem zakotvil na více než 10 let v botanické zahradě. ...Všude v provozu musí člověk znát, co jak roste, čím se to hnojí a stříká proti plevelům (škůdcům, chorobám), jaké plevele (škůdci, choroby), to vlastně jsou. U polních kultur je to snadné, tam běžně člověk nepřijde. Používají se tedy přípravky klasické s různou ochrannou lhůtou (dobou, kdy se na ně nemá po ošetření sahat, nemají se trhat a jíst). Ve skleníku - kam chodí téměř denně návštěvy, které nedbají rad, pro které je slovo NESAHAT! provokující a nutí k revoltě, odmítnutí tohoto nesmyslného příkazu - je to horší. Tím spíše, když jsou skleníky malé a lidé mají vše přímo před sebou, stačí jen natáhnout ruku. Tam se ošetřuje jinak. Pokud to jde, stříhají se větvičky, listy se oplachují proudem vody, omývají,... Pak přijdou na řadu přípravky z historie, či nové, na bázi rostlinných produktů, oleje, nasazuje se biologický nepřítel škůdců. ...Chodím po zahradách, řežu ovocné stromy. Někteří jsou se svou zahradou spokojeni, jiní si zoufají, že vysázeli něčeho mnoho, na špatné místo. Trpí proto, že musí řezat nebo nechat kácet vzrostlé stromy a je jim líto těch krásných konifer nebo rododendronů, které jsou moc blízko u sebe a prosychají, kroutí se. Mrzí je, že mají okolo pergoly zelí, ale když začínali, nebyly pergoly módní. Sednou si na verandu a mají před sebou záhon s mrkví a ten nádherný záhon s perenami a růžemi vidí až v dálce za tím.... Do jezírka (bazénu) jim padá listí z opadavého živého plotu, ale to v budovatelském nadšení opomněli. ...A lidé nosí, posílají větvičky, listy, plody, čerstvé nebo lisované a chtějí je určit. To je také dobrá práce. Pokud je to z Evropy, dobře. Z ostatních světadílů toho znám jen málo, jen to, co se běžněji pěstuje venku nebo ve sklenících. V Botance rostlo mnoho věcí, které v domovině nesou chutné ovoce. Mnohdy plodí až ve vyšším věku nebo jen velké stromy. Po odchodu z tohoto místa pracuji u ovoce a zeleniny. Už znám jak chutná vyzrálé mango, vím, že jsou odrůdy, které opravdu „voní“ po lese, nebo terpentýnu. Je škoda, že mnoho z prodávaných tropických druhů má nejlepší chuť až v době, kdy vypadají jako rozměklé, nahnilé. Tehdy, kdy se z prodeje stahují, vyhazují se. A v nich jsou semínka, ze kterých je lze dopěstovat. Začínám jich mít víc než plné okno. Pro lepší orientaci je dobré co nejvíce věcí nafotografovat, protože tak zůstávají stále čerstvé a k dispozici. S obrázkem se vybaví i zkušenosti s pěstováním a u toho, kdo má s rostlinami nějaké starosti, i touha zeptat se na „pravém místě“. Někdy je třeba povídání pro časopisy - jde do tisku pro celou veřejnost, jindy pro zahrádkářské schůze, školení. Dojedu, přivezu si „diáky“ nebo CD s obrázky (dle techniky jakou organizace nabídne) a odvyprávím to, co si v místě přejí. Ing.Ivan Dvořák |