MENU

Úvodní slovo
Obsah stránek
  I.   Pomoc v nouzi
  II.  2 x měř, ať se nenadřeš
  III. Obrázkový servis
  IV. Z pecky do květináče
  V.  Osvěta
  VI. Luskoviny trochu jinak
  VII. Kontakt


               „Úvodní slovo“

    Někdo se narodí s „buňkama“ pro matematiku, jiný se jen koukne a zná z paměti celou
básničku, někomu se daří hrabat se v motorech nebo v elektřině.

    U nás měl děda a táta zahradu. Děda sel jadérka jabloní a hrušní i pecky na podnože, množil
lísky, macešky,... Polovina vsi měla od něho stromky. Tenkrát se tomu tak neříkalo, ale 
v zahradě pěstoval něco jako štíhlá vřetena. Stromky tak vysoké, že na ně dosáhlo 6-ti leté
dítě, bez tvarované koruny a plné květů, plodů. Ukazují to fotografie z 50. a 60. let 20.století.

    Tenkrát jsem to ještě nevěděl, ale asi jsem se nakazil od dědy a táty. Vybíral jsem ze dvou
možností studií - les nebo pole. Nakonec zvítězila zemědělská škola.

    Po agronomických studiích jsem pracoval u Sempry (květiny a zelenina ve sklenících, jahody, 
podnože, ovocné stromky, zelenina a cibuloviny venku na poli). Po roce u ÚKZÚZ jsem zakotvil
na více než 10 let v botanické zahradě.

    ...Všude v provozu musí člověk znát, co jak roste, čím se to hnojí a stříká proti plevelům
(škůdcům, chorobám), jaké plevele (škůdci, choroby), to vlastně jsou. U polních kultur je to 
snadné, tam běžně člověk nepřijde. Používají se tedy přípravky klasické s různou ochrannou 
lhůtou (dobou, kdy se na ně nemá po ošetření sahat, nemají se trhat a jíst). Ve skleníku - kam 
chodí téměř denně návštěvy, které nedbají rad, pro které je slovo NESAHAT! provokující a nutí
k revoltě, odmítnutí tohoto nesmyslného příkazu - je to horší. Tím spíše, když jsou skleníky 
malé a lidé mají vše přímo před sebou, stačí jen natáhnout ruku. Tam se ošetřuje jinak. Pokud 
to jde, stříhají se větvičky, listy se oplachují proudem vody, omývají,... Pak přijdou na řadu 
přípravky z historie, či nové, na bázi rostlinných produktů, oleje, nasazuje se biologický 
nepřítel škůdců.
    
    ...Chodím po zahradách, řežu ovocné stromy. Někteří jsou se svou zahradou spokojeni, jiní 
si zoufají, že vysázeli něčeho mnoho, na špatné místo. Trpí proto, že musí řezat nebo nechat 
kácet vzrostlé stromy a je jim líto těch krásných konifer nebo rododendronů, které jsou moc 
blízko u sebe a prosychají, kroutí se. Mrzí je, že mají okolo pergoly zelí, ale když začínali, nebyly 
pergoly módní. Sednou si na verandu a mají před sebou záhon s mrkví a ten nádherný záhon 
s perenami a růžemi vidí až v dálce za tím.... Do jezírka (bazénu) jim padá listí z opadavého 
živého plotu, ale to v budovatelském nadšení opomněli.
    
    ...A lidé nosí, posílají větvičky, listy, plody, čerstvé nebo lisované a chtějí je určit. To je 
také dobrá práce. Pokud je to z Evropy, dobře. Z ostatních světadílů toho znám jen málo, jen 
to, co se běžněji pěstuje venku nebo ve sklenících.

    V Botance rostlo mnoho věcí, které v domovině nesou chutné ovoce. Mnohdy plodí až 
ve vyšším věku nebo jen velké stromy. Po odchodu z tohoto místa pracuji u ovoce a zeleniny. 
Už znám jak chutná vyzrálé mango, vím, že jsou odrůdy, které opravdu „voní“ po lese, nebo 
terpentýnu. Je škoda, že mnoho z prodávaných tropických druhů má nejlepší chuť až v době,
kdy vypadají jako rozměklé, nahnilé. Tehdy, kdy se z prodeje stahují, vyhazují se. A v nich jsou 
semínka, ze kterých je lze dopěstovat. Začínám jich mít víc než plné okno.

    Pro lepší orientaci je dobré co nejvíce věcí nafotografovat, protože tak zůstávají stále 
čerstvé a k dispozici. S obrázkem se vybaví i zkušenosti s pěstováním a u toho, kdo má 
s rostlinami nějaké starosti, i touha zeptat se na „pravém místě“.

    Někdy je třeba povídání pro časopisy - jde do tisku pro celou veřejnost, jindy
pro zahrádkářské schůze, školení. Dojedu, přivezu si „diáky“ nebo CD s obrázky (dle techniky 
jakou organizace nabídne) a odvyprávím to, co si v místě přejí.
    
                                                                              Ing.Ivan Dvořák